Yamaziko

"Sensei, co... co děláta tady?" Misaki nemohla uvěřit svým očím. Yamaziko, že se vypravila do Malifaux? Spěchala aby přivítala svou milovanou učitelku.

Yamaziko zastavila její příval emocí pozvednutýma rukama. "Tvůj otec si pro mě zavolal. Když Oyabun zavolá, plním jeho přání.. a při tvé výuce jsem asi neudělala dobrou práci, když mě sem poslal."

Misaki otevřela ústa aby protestovala, ale pak je zase zavřela. Mezi jejími rty se prodrala jen slova hanby. "Ano Sensei."

Yamaziko obcházela Misaki, ruce sepjaté za zády a pozorovala ji svým přísným pohledem. Občas zastavila, pokývala hlavou. Avšak stále mlčela, jediný zvuk co vydala bylo nespokojené syčení. "Tss." Když ji obešla, tak se Yamaziko zastavila před svou studentkou a dívala se jí do očí dokud Misaki tíhu pohledu svého mistra nevydržela a nepodívala se jinam.

"Hanebné. Urazila jsem mnoho kilometrů, cestovala skrze "magické dveře" abych viděla svou oblíbenou žákyni a koho jsem našla na jejím místě? Malou holčičku, která zapomněla vše, co ji její Sensei naučila. Postoj, grácii, bojové umění a nejpodstatnější - jak si udržet postavení! Kde je Oyabunova dědička? Co s ní Misaki provedla? Podívej se na sebe! Tvoje šaty.. Jak ostudné!"

"Ale vy to nechápete Sensei. Tohle místo.. Změnilo mě. Jsem díky němu a svobodě silnější, ne slabší!"

"Svobodě? Silnější? Pozorovala jsem tě po dobu několika týdnů. Ano, týdnů. Přesto jsi nikdy neodhalila moji přítomnost! Sledovala jsem tě ze střech domů, jak vedeš své Bratry do bitvy s Dervišovými meči. Ronila jsem slzy hanby, když jsem sledovala jak nejlepší studentka bojuje jako obyčejný rváč. Tvůj otec mě požádal, abych přišla a dala vše do pořádku. Už žádné hlouposti jako svoboda. Tvoje povinnost je tvá svoboda! Tvá oddanost klanu je tvou silou!"

Yamaziko ukázala špičkou svého yari na bisento, které když ona vešla do místnosti, Misaki upustila. "Vzpomínám si na malou holčičku byla při mých lekcích pozorná a trénovala hodiny a hodiny. Teď by jsme měly osvěžit paměť tobě nemyslíš? Dobrá. Začněme!" 

Obě ženy zaujaly bojový postoj. Yamaziko si všimla drobného vzplanutí vzdoru v očích své studentky. Pousmála se. Tak ráda tě vidím mé dítě. Stýskalo se mi po tobě. Možná bude lepší ponechat si alespoň jiskru nového já. Jen se nikdy nesmí rozhořet v plamen. Jsem hrdá na to kdo jsi Misaki. Velmi hrdá. Pomyslela si Yamaziko a první z nových lekcí započla.