Hrob Zacharyho Quinta

"Docela by mě zajímalo, jak se Lucius dozvěděl, že tu dnes budu?" prolétlo nemrtvé reportérce Molly Squidpiddge hlavou. Bylo to pro ni vážně nemilé překvapení. Zrovna teď když  nastala ideální doba. Tolik úsilí věnovala sbírání informací a najednou to vše mohlo být k ničemu. Rychle zmobilizovala svůj doprovod. "Nevím co má Lucius v plánu, ale rozhodně nám s exhumací těla Zacharyho Quinta pomoci nepřišel."
Kompletní policejní hlídka vyrazila z malého polorozbořeného domku na kraji údolí. Kapitán se řítil neohrožené vpřed. Molly pokynula na jednu za svých kurtizán. Anabell poslušně kývla a na její nemrtvé potrhané tváři se objevila parodie úsměvu. Roztočila své modré paraplíčko a past sklapla. Horlivý kapitán byl ten tam, bez ohledu na rozkazy, podlehl klamnému vábení Anabell. Rozeběhl se k ní se slovy "Má jediná". Molly pobavila představa výrazu Luciusovi tváře. "Škoda, že má tu zatracenou masku." Zamumlala si pro sebe. Další člen hlídky, mladý strážník, vyrazil bezodkladně za pomateným kapitánem. Jenže bylo pozdě. Na kapitána se již řítil mazlíček Molly, tříhlavá chiméra, dárek od šíleného doktora Douglase McMourninga. Odporná tříhlavá bestie se mohutnými skoky dostala na dosah kapitána a  několika ranami svých ostrých tesáků  mu způsobila vážná zranění. Její  jed měl během pár okamžiků život kapitána ukončit definitivně.

Jenže tohle arogantní Lucius prostě nesnesl. Morálka zbylých strážníků po takovém úvodu brala za své, proto bylo třeba ji co nejrychleji obnovit. Ladnými a dlouhými kroky se dostal za umírajícího kapitána. Tasil svou pistoli a následně pak jednou dobře mířenou ranou ukončil jeho trápení. Krev v něm musela vřít, bylo to poznat dle rychle se pohybující hrudi a vystouplé žíly na krku.. Několika rychlými údery své hole spolu s dobře mířenými výstřely poranil chiméru a posléze ji náročným výpadem proklál srdce. "To nééé!" vykřikla Molly a pospíchala posbírat mrtvé kusy chiméry k dalšímu použití. Pach polité krve vybičoval Luciusovi dobrmany. Jeden po druhém zaútočili na Molly, která se jim až na pár škrábnutí ubránila. Mnohem více ji však trápilo, že jeden z dobrmanů znehodnotil kusy mrtvé chiméry. Alespoň něco Molly zachránila. Její věrný mechanický sluha zaútočil na jednoho ze psů a lehce jej zranil. Druhý strážník nechtěl zůstat pozadu a klusem dohnal zbytek týmu. Další kurtizána Madlein se přesunula k Molly a zkusila přilákat nově objevivšího se strážníka. A úspěšně! Mladičký strážník se omámeně pohnul směrem k Madlein. Lucius na něj zakřičel ať se kouká vzpamatovat. Strach z velitele byl silnější a pomohl mladému policistovi vystřízlivět z vábení
nemrtvé kurtizány.

Molly se však konečně objeveného hrobu nechtěla tak snadno vzdát. Byla to další část skládačky, na jejímž konci byla zasloužená pomsta. Nesměla se nechat unést. "Teď se musím zbavit toho guvernérova floutka." Obě skupinky se doslova přetahovaly o Quintovy ostatky. I když Molly pochybovala, že Lucius tuší o jejím záměru. Odhadovala, že ji sem se svými strážníky prostě přišel zlikvidovat. "Takové myšlenky mi teď jsou k ničemu." Molly se začala soustředit a pokusila se ze zbytků chiméry vyvolat posilu. Tajemná slova se šířila údolím, živí pocítili mrazení v zátylku. To vše bylo součásti rituálu, který přivedl k neživotu Madame Sybelle. V celém Malifaux není známější postavy z Redchappelu. Tato kyprá, přezrálá bordel-mamá neměla ve své profesy žádné zábrany. A práce ji byla koníčkem. Stejně jako Molly, byla spjatá se Seamusem, vyšinutým vrahem, a proto měly pro sebe tyto dvě rozdílné postavy vzájemné pochopení. Molly vyvolala Sybelle mezi strážníky a Luciuse. Bylo to jistě nemilé překvapení, ale to ještě Molly neskončila. Ze své torny plné nekromantických propriet vytáhla hlavu Phillipa Tomberse. Artefakt který v myslích živých tvorů vytvářel ty nejděsivější možné představy. Lucius i ostatní strážníci všakm odolávali, ale zraněný pes se dal zbaběle na útěk. Lucius rozdával rozkazy a gardisté je bez rozmyslu plnili. Kůže oživlé Madame Sybelle byla přesnými ranami strážníků brzy jako kus hadru. K překvapení přihlížejících gardisty ještě pobízela. Molly věděla, že již dlouho nevydrží a nechala ji a přivolala k sobě Madlein. Nemrtví začali vyrovnávat síly na středu. Madlein, kterou bordel-mamá k sobě přivolala, hned využila výhodné pozice a vytvořenou iluzí přilákala k sobě rozklepaného, prchajícího dobrmana. Jakmile vystrašené zvíře přišlo blíže, iluze by pryč a Madlein se vrhla na jeho hrdlo a silou, neúměrnou ke své křehkosti, jej roztrhala. Mrtvé tělo leželo u jejích nohou a Molly mohla být spokojena. Nejen, že se zbavila dalšího protivníka, ale zároveň získala další kus mrtvého těla na své odporné rituály nekromancie. Druhý dobrman ji však napadl a šel ji po krku. Ale díky její nelidské rychlosti bez úspěchu. A tak se zaměřil na Nekromantický stroj, oddaného pomocníka Molly. Ten na rozdíl od své paní nebyl tak rychlý a nevydržel nápor útoku a sesypal se zničen k zemi. "Neboj, dlouho tě tu tak ležet nenechám." pomyslela si Molly.

Gardista v jehož blízkosti se Madlein objevila se nenechal zaskočit a prahnoucí po pomstě za svého kapitána Madlein zabil. A i přesto, že mu již leželo bezvládné tělo u nohou, nepřestával na něj útočit. Sekal by ještě dlouho, kdyby jej chladný a ostrý hlas Luciuse neprobral. "To stačí, strážníku!" Druhý gardista se spolu se psem snažili zasáhnout Molly, ale bez úspěchu. Molly jejich ranám s lehkostí uhýbala a slabým hláskem se provokativně pohihňávala. Lucis se prodral až k Sybelle a dvěma rychlými zásahy již skoro rozsekanou korpulentní nemrtvou děvku dorazil. Na každém jeho pohybu bylo něco vzrušujícího, jak vše měl chladnokrevně promyšleno. Ani jediný úkon navíc. Situace Molly nebyla nijak růžová, ale nevzdala se. Materiálu v podobě chladnoucích mrtvol všude bylo dost a tak proč jej nevyužít. Mrzelo ji, že Sybelle odešla tak brzy. A tak ji již osvědčeným způsobem přivedla zpět k neživotu. "Tak mě tu máš zpátky zlatíčko, chyběla jsem ti?", pronesla Madame Sybelle, když se povstala z hromady masa a kostí, směrem ke gardistovi, s kterým před pár okamžiky bojovala. Gardista nevěřil svým očím. Molly se opakovaným použití artefaktu Phillipa Tomberse podařilo zpanikařit strážníka, který se ji snažil zranit. Málokdo může tušit, co tak děsivého se mu promítlo hlavou, že zahodil zbraň a se zoufalým řevem se dal na útěk. Do cesty se mu však postavila Anabell a svými spárům podobným dlouhými a ostrými prsty rychle ukončila jeho trápení. Čas vhodný pro exhumaci hrobu se velmi rychle krátil a Luciusovi mohla kdykoliv přijít posila. Madlein se naštěstí podařilo odlákat od Molly i druhého psa a společně se Sybelle z něj udělaly chladnoucí mrtvolu, vhodnou pro další využití. Lucius a zbývající strážník, s vypětím velkého množství sil, doslova rozsekali madame Sybelle na kusy. Molly se je smutně pousmála a přivedla opět, tentokrát napotřetí,
do bitvy bordel-mamá. To byla pro gardistu poslední kapka. Došlo mu, že tohle prostě nemůže vyhrát. Bez ohledu na respekt a strach ze svého nadřízeného se dal na útěk. Bublající smích Sybelle se proměnil v ničivý pískot a gardista padl mrtev k zemi, poté co jeho hlava explodovala.
Lucius zůstal osamocen. K velkému překvapení všech nedala Molly rozkaz k doražení posledního představitele Gildy ale naopak k ústupu. Bylo totiž již zatraceně pozdě na vyzvednutí ostatků.

by Zach