Izamu

,,Zrádci" duněl Izamův hlas nad utíkající armádou.
Kam až dohlédl byla jen zrada, zbabělost a klam.
Jeho myšlenky se topily v krvi, nikdo nemohl uniknout masakru, který měl přijít co nevidět. Vojáci, kteří ho zradili, se snažili okolo něho protáhnout, a utéct jako mravenci do vysoké trávy. Mnoho jich neprošlo.
Izamu vedl své dadao v širokém úderu přes hlavu, zbraň sjela k zemi, a rozsekla venkovského vojáka ve dví.
Svět na moment zrudnul, jako kdyby jste ho přikryli třpytícím sem závojem krve. Izamu pocítil, jak jím proudí příval nové síly.
Dalšího sedláka zahnal do rýžového pole, zvedl dadao vysoko, a prohnal ho sedlákovo zády, až ho přišpendlil pod bahnitou vodu. Další dva ho napadli zezadu s meči vysoko nad hlavami, jen aby se jim hlavy oddělily od těla v jednom ladném pohybu. Izamu si liboval v zabíjení. Rozdrtil by dvanáct šogunátů sám kdyby musel, a Tři království by před nim padly na kolena.
Yan Lo sledoval oživlé brnění z dálky, s pochybami přemýšlel, jestli je to ten správný prapředek, kterého povolat. Drželo nabodnutého Nephilima vysoko nad hlavou, a nemilosrdně se smálo, jak černá krev protékala okolo rukojeti jeho zbraně. Okolo ležely další čtyři mrtvoly Nephilim v ne méně než devíti kusech. Měl pochyby, jestli bude nebo nebude schopen ovládat svého šíleného bratra. Přesto, magická tajemství, po kterých prahnul, mu nebudou odepřena.
Za ním Yan Lo slyšel další z podivných obyvatel Průrvy, jejich kopyta zvonila o rozbitou a neudržovanou dlažbu okrajových části Malifaux.
,,Tam, Izamu. To jsou ti, kteří zradili klan Katanaka. To jsou ti, kteří zavraždili naší rodinu."
Izamu zvednul svůj pohled k horizontu a slyšel Yan Loův hlas nesoucí se na větru. Připadalo mu to jako sen, který k němu přišel odněkud zdaleka. Sklonil dadao, botou přišlápnul sedláka, a stáhnul ho ze zbraně. Otočil se a uviděl hrozbu, o kterém přízračný hlas mluvil. Tři vzbouření samurajové Katanaky útočili přes keř, s katanami vysoko nad hlavou, přeskakovali balíky nevymlácené rýže.    
S potěšením zabručel, a postavil se prvnímu, srazil jeho čepel tupou stranou dadaa, a vysvobodil jeho vnitřnosti ze sevřeni dutiny břišní. Další dva srazil k zemi jedním širokým úderem, a zručně je připravil o hlavu, jak se snažili dostat zpět na nohy. Jak zůstal sám, ticho krajiny přitáhlo jeho pozornost. Cítil, jak ho nával bitvy opouští, a začal se ho zmocňovat pocit marnosti. Pohledl k zapadajícímu slunci a zařval:
,,Yan Lo! To nestačí! Chci víc!"

by Psychor